Demokracie v podání Rady ÚSTR

     Demokracie se definuje jako vláda lidu. Je to ošidná definice, neboť není přesně určen pád. Může být 2. pád koho čeho nebo 3. pád komu čemu.

     Za totality byl jasný 3. pád, vládlo se lidu. Po sametu jsme mysleli, že se nám právo vrátilo, že zvítězil 2. pád. Zatleskali jsme Modlitbě Marty Kubišové a usnuli tvrdým spánkem.

     Po 23 letech jsme procitli a byli svědky této situace: Na ÚSTR za zavřenými dveřmi 6 lidí uchopilo kolo dějin do svých rukou a trhlo s ním vlevo. Nezůstal ředitel Herman, nezůstala polovina vědecké rady, nezůstal kámen na kameni.

     Jakmile 6 lidí může změnit chod dějin, je to neklamné svědectví návratu 3 pádu. Socani a komunisti, které jsme zapomněli zrušit, se nám vrátili zadními dveřmi a budou opět vládnout 3. pádem.

     Aby bylo zachováno zdání demokracie, jak na to dbal soudruh Gottwald, v Právu se objevil článek Michala Uhla Jak se vyrovnat s minulostí. Podle fotky ten člověk může mít tak 25-30 let. O totalitě ví jen to, co mu maminka s tatínkem vyprávěli. Profesí prý sociolog, zabarvením Zelený, zaměstnán na VŠ, kde přednáší antropologii komiksu.     

     Tento člověk má nový pohled na svět. Rozhodl se postavit kariéru na tom, že bude vykládat minulost jinak. Tak nějak lidštěji, nebo přímo s lidskou tváří. A hlavně vyváženě. Když mukl, tak i bachař. Když zadrátovaná hranice, tak i Sloup s Kučerou a obětaví vojáci pohraniční stráže.

     Lidé mají krátkou paměť. Mnozí vzpomínají, že za komunistů bylo líp. Stačí několik takových nadšenců podchytit. Pozveme do televize Ransdorfa a necháme si vyprávět o báječných šedesátých letech. To bylo svobody! V kultuře prý nejvíc na světě.

     Vážení, pár takových Uhlů a Ransdorfů a totalita se rozplyne jak pára nad hrncem. Ne oni nám, ale my jim se budeme omlouvat.