Josef Mašín je blb

 Nevěřícně jsem zíral na slova Josefa Mašína, který si vzal do ústa Jana Palacha.

 Celý život jsem odboj skupiny bratrů Mašínů obhajoval. Dokonce jsem se vypravil do senátu, kde se projednával návrh na jejich vyznamenání. Seznámil jsem se s lidmi, kteří se o to zasazovali - Mejstřík, Šinágl, Vadas a další. V knize Totalita jsem skupině věnoval samostatnou kapitolu s podpisem Milana Paumera, kterého jsem osobně znal.

 Poslední dobou lidí, kteří stojí za Mašíny, ubývalo. Nezakázali jsme KSČ a soudruzi počali s námi mést. Tak dlouho opakovali sprosté vrahy, až tomu společnost uvěřila. Soudružka Semelová dokonce podala trestní oznámení na Zdenu Mašínovou.

 Na pohřeb Ctirada Mašína se vypravil Vondra a předal Josefovi medaili. Tady bych čekal jakési poděkování. Možná i omluvu pozůstalým obětí a omluvu prezidentu Havlovi. Ani slovo. Namísto toho, bůhví proč, se Josef Mašín rozhovořil o Janu Palachovi. A to tak nehorázně a urážlivě, až se člověku udělalo špatně.

 Když se Jan Palach upálil, Josef tu dávno nežil. Nevěděl nic o atmosféře, o tom nesnesitelném dusnu, které nastalo po okupaci. Nevěděl nic o tom neskutečném hrdinství Jana Palacha, které nás doslova srazilo na kolena. Ryli jsme držkou v zemi a hanbou se propadali nad vlastní neschopností něco udělat. Jan Palach se stal svědomím národa, kterému se on, Josef Mašín, na hony vzdálil.

 Proto jsem Mašína přeřadil z kategorie hrdinů do kategorie blbů. Veřejně se ho zříkám. Kovboj z Ameriky s černobílým viděním světa mě přestal zajímat.